Indiho poslední letošní štace

2008/10/03

Pro některé závodníky skončila sezóna posledním závodem MMČR na Hungaroringu, pro většinu pak posledním šestým závodem Czech Endurance Cupu, kde jsme vyhráli celkově tento šestihodinový podnik i celkově celý seriál ve své kategorii SuperSport s licencí.
My jsme se ale ještě naposledy letos vydali za hranice, a to do Německa na přírodní okruh Frohburger Dreieck Renen 2008.
Tento závodní okruh s mnohaletou historií se nachází cca 250km od Prahy směr Dresden, u města Frohburg, nicméně městem se už nejezdí a celý okruh je tak téměř výhradně mezi poli, čímž se svojí bezpečností blíží uzavřenému okruhu. Trať je opravdu velice rychlá podobající se trojúhelníku s jedním retardérem. (Oficiální stránky zde http://www.frohburger-dreieck.de/)
Na místo jsme dorazili v pátek vpodvečer. Depo se nacházelo ve velkém areálu, kde sídlí různé drobnější firmy a snad i JZD. Nejlepší místa už byla samozřejmě obsazená, takže jsme zůstali na trávě hned vedle dalších Čechů (celkově jich tam jelo asi šest). Dušan Novosád nám pomohl vyřešit problém s elektrikou, když nám zapůjčil 50m prodlužku, protože my jsme se jimi očividně nedostatečně vybavili a podcenili možnou vzdálenost rozvodny. Po setmění jsme už měli kompletně vybaleno a vše nachystáno díky doprovodu fanoušků a zároveň našich kamarádů ze severní Moravy, kteří nám se vším pomáhali.
Bylo načase se rozkoukat po okolí, protože depo bylo opravdu rozlehlé. Překvapením pro nás bylo množství stánků jak v depu tak i podél trati s jídlem a pitím včetně specialit i stánků se suvenýry, oblečením, modely motocyklů a dalších nezbytností, kterými jsme se museli postupně vybavit J. Během večera jsme vyřídili administrativní a technickou přejímku, kam jsme nejprve dorazili bez čísel, které jsme následně „umělecky“ ručně dotvořili. Tam jsme se také zrovna poprvé setkali s Michaelem a Williamem Dunlopovými, kterým zrovna technický komisař zamítl a zabavil přilbu díky nečitelnému štítku s homologací. Docela jsem se v tu chvíli zapotila, protože obě naše přilby mají ten samý problém, ale naštěstí jsem „chytla“ jiného TK a tak jsme prošli. Teprve v tu chvíli jsme si uvědomili, jaká konkurence Michala Indi Dokoupila #23 v závodě čeká.
Po ledové noci nás přivítalo ráno zabalené do husté mlhy, takže se první tréninky musely odložit asi o hodinu. Vzhledem k tomu, že Indi měl jet v devět ráno, toto zpoždění rád přivítal. Po této poznávací jízdě se umístil prozatím na 11. místě z cca 35 motocyklů. Konkurence byla opravdu veliká, takže radost z takového umístění byla obrovská. Dost lidí nás před závodem varovalo, že s naší Kawasaki ZX6R  nemáme šanci, ale i přes nevýhodu v podobě nižšího výkonu jsme měli díky Janu Halbichovi výborně naladěný podvozek a jediné co nás trochu potrápilo byly převody, které jsme neměli možnost odzkoušet a tak jsme zůstali u první varianty, která sice nebyla ideální, ale lepší než druhá, kterou jsme vyzkoušeli během druhé kvalifikace. V té se Indi umístil na 13. pozici, ze které následně v neděli startoval. Na startovním roštu za ním stál i další Čech František Loučka se svým Triumphem. Naopak v popředí se umístila taková jména jako Rico Penzkofer, William Dunlop, Danny Lannoo, Adrian Mc.Farland, Victor Gilmore a další…
Večer se depo proměnilo v malé žijící město, diváci totiž měli možnost se po depu volně pohybovat. Ve velkém stanu, který se proměnil na tento víkend v hospodu, hrála živá hudba a postupně se tam sešli snad všichni jezdci.
Ráno bylo sice zase chladné, ale za to slunečné. Start třídy 600SSp/STk byl naplánován půl hodiny po poledni a tak měl Indi možnost si lehce pospat a také si dopoledne popovídat nejen s jezdci z ostrovů o irských závodech a TT Isle of Man. Jedním z nich byl naříklad i manažer Victora Gilmora Trevor Lindsay, se kterým jsme probrali naše případné působení příští rok v irském roadracing šampionátu a který nám nabídl svoji pomoc a podporu, abychom mohli tyto plány uskutečnit.
Na startu věčně vysmátý Indi tentokrát nejevil žádnou nervozitu, zato my jsme se obávali prvního náletu do levé zatáčky, kde se většinou „láme chleba“. Naštěstí celý tento chumel proletěl tímto místem bez problémů a Indi se usadil průběžně na 11. místě, kde ovšem probíhaly neuvěřitelné boje s další Kawasaki, s Alexandrem Michaelem #242.
Pozice si vyměnili snad desetkrát a bohužel poslední zatáčku před cílem se Indimu nezadařilo zařadit správně, motorka se vzepjala na zadní a Indi#23 tak projel cílem jako celkově dvanáctý.
Byla to úžasná podívaná a úžasný zážitek, kolem trati stály tisíce diváků, mezi nimi se dokonce přijelo podívat i několik Čechů, kteří nás v depu navštívili a divili se, že českých závodníků dorazilo tak málo… Je to škoda, ale přisuzuji to tomu, že se o takových závodech mezi našimi jezdci málo mluví a vůbec málo ví.
My se už teď na příští rok těšíme a doufáme, že se nám podaří zase se zúčastnit a vylepšit současný výsledek a věříme, že se tam českých závodníků, ale i diváků objeví víc.

Tímto pro nás tedy letošní sezóna skončila také, alespoň co se týče samotných závodů.
Děkujeme všem sponzorům, co nás letos provázeli. Nejvíce Vendovi Jirušovi a firmě 4SR, která zásobuje Indiho skvělými kombinézami a rukavicemi, také Janu Halbichovi  a jeho firmě, který se letos staral nejen o podvozek Bitubo, ale zajistil i motorku, na které jsme absolvovali téměř celý rok. Děkujeme pneumatikám Bridgestone, že celou sezónu držely, jak měly, i na vodě, a to hlavně v Hořicích, kde si Indi moc přál vyhrát a to se zadařilo. Řetězům Tsubaki, o které jsme se pečlivě starali přípravky Muc-OFF a Elf, aby se jim dobře přenášelo koníky z motoru na zadní kolo naší Kawasaki ZX6R, která měla celý rok krásný kabátek od firmy Motolaky MP a teď se chystá do světa, do dalších závodnických rukou.
Jinak my se samozřejmě už teď věnujeme přípravám na příští rok a pevně doufáme, že vše co máme v plánu se zadaří…., ale to si povíme zase příště… ;-)


Tým IndiRacing
Jezdec: Michal „INDI“ Dokoupil #23
Šéfmechanik: Jan Halbich
Mechanik: Milan Urban
Podpora týmu: Veronika Hankocyová
Fotografové: Libor Krmášek a Roman Smola