Zabíhání řetězu

Málokdo tuší, že řetěz se – stejně jako prakticky všechny pohyblivé součástky – musí správně zaběhnout, aby plnil dobře svou funkci. Jestliže namontujete nový řetěz a plni elánu hned při odjezdu ze servisu dáte sprint z křižovatky nebo ukázkové wheelie, tak jste právě ty peníze, co jste za řetěz dali, vyhodili z okna.
Řetěz je tvořen více než stovkou kloubů, přičemž každý z těch kloubů se skládá, jak už jsme řekli, z čepu, pouzdra a válečku. Mezi těmito součástkami je určitá vůle, aby řetěz vůbec mohl řetězovat, a tyto součástky mají zhruba kruhovitý profil. Proč zhruba? Dokonalost totiž existuje pouze v pohádkách a úplně přesně kruhového průřezu nedocílíte ani s nejlepšími technologiemi.
Kloub je tedy tvořen součástkami, které jsou z profilu značně „šišoidní“ (navíc se ještě třeba pouzdro po nalisování destiček mírně zdeformuje), a ty se musí pořádně „usadit“. Ideální je proto řetěz namontovat, nechat na volno na stojanu protočit zadní kolo a pak velice zvolna vyrazit. Neznamená to rychlostí hlemýždě, nýbrž prvních zhruba sto kilometrů se vyvarovat prudké akcelerace a prudkého brzdění a postupně pravidelně zvyšovat zatížení. Tak se vymezí rovnoměrně všechny vůle, řetěz se pravidelně vytáhne, vy jej dopnete a máte klid („každý nový řetěz se vytáhne“; kolikrát se řetězy vytahují už rovnou v továrně). Uvědomte si totiž, že takový řetěz měří řádově 1,5 metru a že výkon přenáší jen horní větev řetězu, která měří cca půl metru – pokud prudce přidáte plyn, zatížená část řetězu se napne a už v životě nedokážete úplně stejně zapůsobit i na zbylou většinu článků. Výsledkem tak bude nepravidelné vytažení jako u starého řetězu – a to jste přeci nemuseli montovat nový.