Málokdo tuší, že řetěz se – stejně jako prakticky všechny pohyblivé součástky – musí správně zaběhnout,
aby plnil dobře svou funkci. Jestliže namontujete nový řetěz a plni
elánu hned při odjezdu ze servisu dáte sprint z křižovatky nebo
ukázkové wheelie, tak jste právě ty peníze, co jste za řetěz dali, vyhodili z okna. Řetěz je tvořen více než stovkou kloubů, přičemž každý z těch kloubů se
skládá, jak už jsme řekli, z čepu, pouzdra a válečku. Mezi těmito
součástkami je určitá vůle, aby řetěz vůbec mohl řetězovat, a tyto
součástky mají zhruba kruhovitý profil. Proč zhruba? Dokonalost totiž
existuje pouze v pohádkách a úplně přesně kruhového průřezu nedocílíte
ani s nejlepšími technologiemi. Kloub je tedy tvořen součástkami, které jsou z profilu značně
„šišoidní“ (navíc se ještě třeba pouzdro po nalisování destiček mírně
zdeformuje), a ty se musí pořádně „usadit“. Ideální je proto řetěz
namontovat, nechat na volno na stojanu protočit zadní kolo a pak velice
zvolna vyrazit. Neznamená to rychlostí hlemýždě, nýbrž prvních zhruba
sto kilometrů se vyvarovat prudké akcelerace a prudkého brzdění
a postupně pravidelně zvyšovat zatížení. Tak se vymezí rovnoměrně
všechny vůle, řetěz se pravidelně vytáhne, vy jej dopnete a máte klid
(„každý nový řetěz se vytáhne“; kolikrát se řetězy vytahují už rovnou v
továrně). Uvědomte si totiž, že takový řetěz měří řádově 1,5 metru a že
výkon přenáší jen horní větev řetězu, která měří cca půl metru – pokud
prudce přidáte plyn, zatížená část řetězu se napne a už v životě
nedokážete úplně stejně zapůsobit i na zbylou většinu článků.
Výsledkem tak bude nepravidelné vytažení jako u starého řetězu – a to
jste přeci nemuseli montovat nový.
vytisknout 
